Autor: Carole Huberová
Zdroj: © Ethos č. 3/2006 | ethos.cz
Datum napsání:
10.08.2006
Vedou všechna náboženství k Bohu?
V každém náboženství Je jiskra pravdy. A vůbec, nezáleží přece na tom, v co člověk věří, hlavně, že v tom nachází pomoc a oporu.“ Tento názor je dnes hodně rozšířený. Na druhé straně Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“ (Jan 14,6). Jaké jsou základní body největších náboženství? Jaké způsoby záchrany poskytují? Nakolik se shodují s Ježíšovými výroky?
Kdosi jednou řekl: „Náboženství se týká hlavně otázky našeho já.“ Kdo jsem? Existuje něco mimo tento svět? Jak by měl vypadat můj život ve vztahu k druhým? Jak si mám vysvětlit utrpení, křivdy, rány osudu? Náboženství se pokoušejí dávat odpovědi na tyto otázky. Proto se všude, kde jsou lidé, setkáváme také s náboženstvím. Latinské slovo náboženství - „religion“ se skládá ze dvou částí: „re“ = zpět a „legion“ spojení. Takže „zpětné spojení“. Každý člověk ve svém nitru ví, že potřebuje vysvobození, záchranu. Naráží na základní problém viny a hledá něco, co by dalo jeho životu smysl a zaměření. (Mnohdy podvědomě) hledá cestu, jak se před Bohem očistit.
Náboženské systémy nabízejí nejrůznější způsoby řešení tohoto problému. Už samotný pojem „Bůh“ chápe každé náboženství jinak. Hinduisté uctívají mnoho bohů, muslimové věří v jediného boha Alláha. Příznivci New Age rozumí pod pojmem bůh neosobní energii. Podle toho, kolik existuje představ o Bohu, tolik je také představ, jak dosáhnout záchrany a blaha, „spásy“. Aby se člověk dopracoval k cíli, většinou musí podle těchto představ dodržovat různé předpisy, obřady nebo meditační cvičení. Velkou roli v tom hrají také různé kultovní předměty. A kněží, šamani a podobně přitom fungují jako prostředníci nebo někdo, kdo pomáhá.
Všem náboženstvím je v podstatě společné to, že hledají cestu k Bohu, k božství. To, jak vypadá spása, případně jak jí dosáhnout, se velmi liší v závislosti na kultuře a prostředí. Nemůžeme se nechat zmást podobností etických zásad jako je zákaz zabíjet nebo krást, protože různé náboženské koncepty si navzájem odporují a vlastně se vylučují. Nejvyšší bytost nemůže být současně božskou osobou (bohem), kterou je třeba uchlácholit, a neosobní energií, se kterou se máme uvést do souladu. Bible k tomuto tématu přistupuje jinak. Nevychází od člověka, ale Bůh se dává člověku poznat. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl,“ píše Jan (1,18).
Ve svém Synu Ježíši Kristu se Bůh nejen zjevil, ale také ho na zem poslal jako zachránce, po kterém lidé tolik touží. Člověk si nemusí spásu sám vydobýt, ale vírou v Ježíše může prožít odpuštění své viny a žít smysluplný život. Náboženství vychází z člověka. Spiritualitou, dobrými skutky, meditací nebo dodržováním předpisů se snaží získat si blaho, vysvobodit se pro něco vyššího. V evangeliu se však iniciativy chápe Bůh a v Ježíši Kristu nabízí člověku vysvobození, spásu. Podívejme se na základní rozdíl, vezmeme si různá náboženství pod drobnohled.
V každém náboženství Je jiskra pravdy. A vůbec, nezáleží přece na tom, v co člověk věří, hlavně, že v tom nachází pomoc a oporu.“ Tento názor je dnes hodně rozšířený. Na druhé straně Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“ (Jan 14,6). Jaké jsou základní body největších náboženství? Jaké způsoby záchrany poskytují? Nakolik se shodují s Ježíšovými výroky?
Kdosi jednou řekl: „Náboženství se týká hlavně otázky našeho já.“ Kdo jsem? Existuje něco mimo tento svět? Jak by měl vypadat můj život ve vztahu k druhým? Jak si mám vysvětlit utrpení, křivdy, rány osudu? Náboženství se pokoušejí dávat odpovědi na tyto otázky. Proto se všude, kde jsou lidé, setkáváme také s náboženstvím. Latinské slovo náboženství - „religion“ se skládá ze dvou částí: „re“ = zpět a „legion“ spojení. Takže „zpětné spojení“. Každý člověk ve svém nitru ví, že potřebuje vysvobození, záchranu. Naráží na základní problém viny a hledá něco, co by dalo jeho životu smysl a zaměření. (Mnohdy podvědomě) hledá cestu, jak se před Bohem očistit.
Náboženské systémy nabízejí nejrůznější způsoby řešení tohoto problému. Už samotný pojem „Bůh“ chápe každé náboženství jinak. Hinduisté uctívají mnoho bohů, muslimové věří v jediného boha Alláha. Příznivci New Age rozumí pod pojmem bůh neosobní energii. Podle toho, kolik existuje představ o Bohu, tolik je také představ, jak dosáhnout záchrany a blaha, „spásy“. Aby se člověk dopracoval k cíli, většinou musí podle těchto představ dodržovat různé předpisy, obřady nebo meditační cvičení. Velkou roli v tom hrají také různé kultovní předměty. A kněží, šamani a podobně přitom fungují jako prostředníci nebo někdo, kdo pomáhá.
Všem náboženstvím je v podstatě společné to, že hledají cestu k Bohu, k božství. To, jak vypadá spása, případně jak jí dosáhnout, se velmi liší v závislosti na kultuře a prostředí. Nemůžeme se nechat zmást podobností etických zásad jako je zákaz zabíjet nebo krást, protože různé náboženské koncepty si navzájem odporují a vlastně se vylučují. Nejvyšší bytost nemůže být současně božskou osobou (bohem), kterou je třeba uchlácholit, a neosobní energií, se kterou se máme uvést do souladu. Bible k tomuto tématu přistupuje jinak. Nevychází od člověka, ale Bůh se dává člověku poznat. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl,“ píše Jan (1,18).
Ve svém Synu Ježíši Kristu se Bůh nejen zjevil, ale také ho na zem poslal jako zachránce, po kterém lidé tolik touží. Člověk si nemusí spásu sám vydobýt, ale vírou v Ježíše může prožít odpuštění své viny a žít smysluplný život. Náboženství vychází z člověka. Spiritualitou, dobrými skutky, meditací nebo dodržováním předpisů se snaží získat si blaho, vysvobodit se pro něco vyššího. V evangeliu se však iniciativy chápe Bůh a v Ježíši Kristu nabízí člověku vysvobození, spásu. Podívejme se na základní rozdíl, vezmeme si různá náboženství pod drobnohled.
